Historie

Hosty

Okolí obce Hosty bylo poprvé osídleno již v době bronzové, přibližně 1 500 let před n. l. V lese Kopcová se nachází více než 80 mohyl. Průzkum této lokality provedlo ve 40. letech 20. století Pravěké oddělení Národního muzea. Část nálezů je uložena také ve sbírkách vltavotýnského muzea. Původ názvu vsi je vykládán dvěma možnými způsoby: ze slova host, ve významu cizinec, host, kupec; nebo z osobního jména Host.

Samotnou existenci vsi dokládá nejstarší písemná zmínka k roku1268. Ves náležela od prvopočátku do majetku pražského biskupství, k panství Týn nad Vltavou. V roce 1268 postoupil biskup Jan III. z Dražic několik vsí z vltavotýnského panství králi Přemyslu Otakaru II., mezi jinými i část vsi Hosty, druhá část byla nadále církevním majetkem (týnského panství). Královská část se záhy stala majetkem drobných šlechticů, konkrétně rodu Malovců z Malovic. Nejprve Zdeňka, který ji roku 1545 prodal svému příbuznému Janu Malovci na Dřítni. V kupní listině byly v Hostech tehdy uváděny dvory kmetcí s poplužím a výsadní krčma. Koncem 16. století odkoupili tuto část vsi Čabeličtí ze Soutic a připojili ji k týnskému panství, čímž obec opět získala jednoho majitele.

Druhá, církevní část vsi, je v roce 1379 popisována jako sídlo jednoho z osmi vrchnostenských hajných s bezplatným užíváním půl lánu pozemků, dále zde bylo dalších 6 lánů půdy s usedlíky: Janem s třemi osminami lánu, Peškem s polovicí lánu, Peškem s čtvrtinou lánu, Matějem s třemi osminami lánu, Šebestiánem s polovicí lánu, Hodasem s polovicí lánu, Thomou či Tomášem se třemi osminami lánu, Blažejem s nejmenší výměrou jednou osminou lánu, Juříkem či Jiříkem s jednou čtvrtinou lánu, Velišem s polovinou lánu, Slavišem s největší výměrou polovinou a jednou osminou lánu, Ondřejem s třemi osminami lánu, Šebíkem s polovinou lánu, Maříkem se čtvrtinou lánu a rychtářem Velišem s polovinou lánu. Hostečtí odváděli do týnské pokladny ročně 36 grošů z každého lánu a daň za stavení (z komína) 6 vídeňských haléřů. V naturáliích ročně odevzdávali z každého lánu 2 kuřata a 10 vajec. Byli osvobozeni od robotní povinnosti o žních, odváděli za to roční daň 2 groše z každého lánu. K jejich dalším povinnostem náleželo zorat panské pozemky podle velikosti svých rolí (32 brázd na lán), jednou ročně pomáhat při lovu, jehož termín určoval týnský purkrabí, přivážet kámen, dřevo a zeminu na stavbu týnského hradu a ročně přivážet 4 vozy naložené dřívím k mostu na řece (stavební dříví, pravděpodobně určené ke splavnění).

Další historii sdílely Hosty společně s vltavotýnským panstvím. V roce 1461 bylo panství odevzdáno zástavním držitelům Čabelickým ze Soutic, roku 1601 získalo správu nad majetkem samo město Týn nad Vltavou, od dvacátých let 17. století bylo opět majetkem pražského arcibiskupství.

Třicetiletá válka zasáhla celé panství, Hosty nevyjímaje. Obyvatelé byli vleklým konfliktem hospodářsky velmi vyčerpáni. Podle Tereziánského katastru známe jména obyvatel v letech 1654 – 1721: na čísle 1 hospodařil v roce 1654 Martin Pleskač, roku 1677 Matěj Pleskač a v letech 1713 - 21 Vavřinec Pleskač; na č. 2 roku 1654 Jiří Pechouš, v letech 1713 – 21 Jakub Pechouš; na č. 3 roku 1654 Jan Vondrův, v roce 1677 Ondřej Vondra a v letech 1713 – 21 Václav Vondra; na č. 4 k roku 1654 Václav Tomek, v roce 1677 Martin Tomek a v letech 1713 – 21 Ondřej Tomek; na č. 5 v roce 1654 Dorota Chlanová, v roce 1677 Matěj Chlan a v letech 1713 – 21 Pavel Chlan; číslo 6 vlastnil v roce 1654 Simon Šiška, v roce 1713 vdova Marjana Šišková a po ní roku 1713 Matěj Šiška; číslo 7 měl roku 1654 Šimon Louda, v roce 1677 Jakub Louda a v letech 1713 – 21 Jan Louda; na čísle 8 hospodařil k roku 1654 Jan Blažek, roku 1677 Jakub Blažek, v roce 1713 Jakub Blažek a v roce 1721 Václav Blažek; číslo 9 vlastnil v letech 1654 - 1677 Havel Donín a v letech 1713 – 21 Matěj Donín; číslo 10 měl v letech 1654 – 1677 Jakub Dašek, v roce 1713 Václav Dašek a roku 1721 Vavřinec Dašek; číslo 11. Vlastnil roku. 1654 Václav Vlček, roku 1677 Marek Vlček a v letech 1713 – 21 Jiří Vlček, č. 12 vlastnil roku 1654 Matěj Šenkýř, roku 1677 Jiří Šenkýř a v letech 1713 -21 Václav Šenkýř; na čísle 13 žil v letech 1654 - 1677 Jiří Kohel a v letech 1713 – 21 Tomáš Kohel, č. 14 měl v roce 1654 Jan Pícha, po něm v roce 1677 vdova Dorota a v letech 1713 – 21 Matěj Pícha; č. 15 vlastnil v roce 1654 Jan Štěch, od roku 1675 byl majitelem Václav Štěch a od roku 1713 Matěj Štěch; na čísle 16 žil roku 1654 Matěj Zupánek, zemřel v roce 1675 a o grunt se podělili Vít Dvořák, Bárta Myslivec a Jakub Myslivec; číslo 17 byl tzv. grunt Sokopovský, po válce pustý až do roku 1677, kdy se zde usadil Václav Myslivec a po něm roku 1713 Vít Haber, od roku 1721 pak Martin Habr; posledním číslem 18 byl nový grunt, od roku 1713 v majetku Tomáše Proška.

Z roku 1686 máme první písemnou zprávu o řemeslnících v Hostech, v tomto roce byl přijat do vltavotýnského cechu kovářů a kolářů Ondřej Fiala. K roku 1721 je zaznamenán stav hospodářského zvířectva v Hostech, bylo zde 37 koní, 47 volů, 43 krav, 26 jalovic, 108 ovcí, 14 vepřů a 22 koz. K roku 1765 je zachycen další počet obyvatel, Hosty měly tehdy 25 gruntů se 190 obyvateli, 20 koní a 4 voly. Hostecké lesy byly velmi bohaté na dřevo, které bylo přibližováno k Vltavě a vázáno do vorů, ročně se splavily 3 – 4 prameny. Voroplavba zde skončila v roce 1721, kdy již byly lesy z velké části vykáceny, a proto vrchnost zakázala další těžbu.

V sedmdesátých letech 18. století zasáhl zemi následkem válečných událostí a neúrody hladomor. Mezi vyčerpaným obyvatelstvem se šířily nakažlivé choroby. Na vltavotýnském panství byla situace nejkritičtější v roce 1772. Stávalo se, že vymíraly celé vesnice. V Hostech tehdy onemocněly dvě třetiny obyvatel.

Na konci 18. století, za koaličních válek, byli obyvatelé vltavotýnského panství povinni ubytovávat ve svých domech vojsko. V Hostech bylo ubytováno 40 mužů s 30 koňmi. Vojáci s sebou přinesli další nakažlivé nemoci, v roce 1810 se v Hostech nakazilo 14 osob tzv. horečkou nervů – cholerou. Po skončení válečných událostí roku 1815 byl venkov velmi vyčerpán. V Hostech v té době žilo 139 mužů a 197 žen.

Při sčítání lidu roku 1840 měla obec 58 domů s 465 obyvateli. Školou povinná mládež docházela do filiální školy (pobočka týnské školy) v Kolodějích nad Lužnicí spolu se žáky z Netěchovic a Vesce. V roce 1850 zaniklo patrimoniální zřízení, vznikl nově zřízený soudní okres Týn nad Vltavou, v přibližných hranicích bývalého panství. Hosty se staly součástí nového okresu.

Novodobější zprávy o obci Hosty podává kronika založená roku 1921, která retrospektivně zmiňuje i starší historii. Uvádí, že v roce 1856 byla v Hostech založena škola. Fungovala však pouhých 8 let, 13. ledna 1864 byla c. k. Okresním úřadem zrušena. Úřad uváděl jako důvod, že škola „sloužila k pohodlnosti sousedů, protože ani počet školou povinných dětí ani vzdálenost do nejbližší školy v Kolodějích nad Lužnicí nevyžadují, aby byla škola přímo v obci.“ Roku 1902 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, který je činný dodnes. Následujícího roku byla postavena kolna na hasičské nářadí a zakoupena stříkačka. V roce 1927 bylo v obci 83 obydlených domů, obec vlastnila ještě chudobinec, obecní kovárnu, kolnu na hasičské nářadí a zvonici. Zvonice, jak uvádí kronika, či přesněji kaple, pochází z doby po roce 1899, kdy byla starší zvonice stržena a na jejím místě vystavěna nová kaplička se zvoničkou.

Počátek 1. Sv. války zůstal natrvalo zapsán v ústním podání místních obyvatel. 26. července roku 1914, při vyhlášení válečného konfliktu, se totiž právě konala v sousedních Kolodějích nad Lužnicí oblíbená a hojně navštěvovaná Svatoanenská pouť. Před polednem se roznesla zpráva, že Rakousko vyhlásilo po atentátu na následníka trůnu Ferdinanda d´Este v Sarajevu válku Srbsku. Pouť byla zrušena, všichni spěchali domů oznámit smutnou novinu svým blízkým. Již následující den dostali mnozí z hosteckých mužů povolávací rozkazy. Ve válce zahynulo 16 mužů z Hostů, v roce 1946 jim byl obcí vybudován pomník.

Z novodobější historie ještě uveďme k roku 1924 změnu původního názvu obce Hostí na současný Hosty, založení Ochotnického spolku místní mládeže v roce 1933 (zanedlouho zanikl), či elektrifikaci obce v roce 1940. V roce 1941 byla zbořena obecní kovárna. V roce 1943 byla sloučena obec Hosty s Pašovicemi. Roku 1944 vznikl znovu ochotnický spolek a bylo vybudováno jeviště v místním hostinci. První představení, které ochotníci sehráli, byla, pro válečné časy příhodná hra Česká chaloupka. Jak bylo válečné období pro místní obyvatele těžké, ukazuje příhoda zachycená v obecní kronice. V květnu 1944 byl udán gestapu Tomáš Petrák. Když jej přijeli zatknout, podařilo se mu uprchnout a ukrýt se v blízkých lesích. Byl na něho vydán zatykač a on tajně navštěvoval svoji rodinu převlečen do ženských šatů. Nakonec se nechal prohlásit za utonulého a jeho rodina nosila smutek až do konce války. V březnu roku 1945 přišli do obce němečtí uprchlíci ze Slezska. Zanedlouho přijela do obce i ozbrojená kolona SS, která naštěstí uprchla před blížící se frontou. V okolních lesích byli za pomoci maďarských jednotek zatýkáni němečtí vojáci. Ve strouze pod vsí se zastřelil důstojník Horthy s manželkou a byli zde pohřbeni.

Při poválečném osidlování pohraničí se z obce odstěhovalo 8 rodin, později je následovali další. 9. prosince 1945 bylo uděleno čestné občanství mlynáři Vladimíru Patrákovi z kolodějského mlýna za to, že se za války nebál mlít zdejším obyvatelům mouku „načerno“, za což mu hrozil trest smrti. V roce 1946 byl vybudován pomník padlým v 1. sv. válce. 20. ledna 1956 bylo v obci založeno jubilejní sté JZD v Českobudějovickém kraji. V roce 1963 bylo sloučeno s JZD Pašovice a později včleněno do JZD Chrášťany. V roce 1966 byla zbořena druhá hostecká kovárna, která nedlouho předtím sloužila jako obecní knihovna.

V obci zůstalo zachováno několik zajímavých historických památek: již zmíněná návesní kaple se zvoničkou z období kolem roku 1900, zasvěcená Nejsvětější Trojici a několik architektonicky zajímavých objektů: např. špýchar u čp. 17 nebo domy čp. 18 a čp. 69. Do katastru obce náleží také historický statek Nový Dvůr u soutoku Vltavy a Lužnice, původně dvorec majitelů vltavotýnského panství, pražského arcibiskupství, dnes vyhledávané rekreační středisko.

Zajímavou památkou technického rázu jsou také pozůstatky grafitových dolů na katastru obce na tzv. Kraví hoře. Kolodějsko–hostecké tuhové doly se nacházely na pravém břehu řeky Lužnice, vodítkem je asfaltová cesta odbočující za Kolodějemi kolem dvora Homolov dolů k řece (využívaná dnes především majiteli chat) a domky na Homoli, původně budované pro zaměstnance podniku. Tuha z této lokality byla známa již pravěkým obyvatelům, jak dosvědčují archeologické nálezy z blízkého okolí, kupříkladu z místa bývalé osady ze střední doby bronzové na soutoku Lužnice a Vltavy nebo mohyl v lesích mezi Hosty a Pašovicemi. Střepy nesou jasné tuhování s použitím grafitu z ložiska v Kraví hoře, kde byla o několik tisíciletí později zahájena průmyslová těžba. V pravěku se tuha užívala především k vymazávání hliněných nádob nebo pro výrobu tyglíků vhodných k tavení kovů, byla také vhodným mazivem. Na Kraví hoře u kóty 469 vystupuje grafitová žíla nad povrch a pole s charakteristickou tmavou zeminou, obarvenou grafitem, nesou název Na Černým. Drobná soukromá těžba tady byla zahájena již v druhé polovině 19. století, byly objeveny pozůstatky drobných štol po této těžbě, vytěžená tuha se používala především k výrobě kolomazi. Větší štolu zvanou Božena, v délce 20 – 30 m, tady pak v průběhu 2. sv. války razili dva blíže neznámí Moravané. Ale teprve těsně po konci války byla zahájena soustavná těžba. Zpočátku probíhala ručně, v roce 1947 byl dovezen první benzinový kompresor a v roce 1948 byla provedena elektrifikace dolu. Po znárodnění průmyslu roku 1945 byly sloučeny všechny jihočeské grafitové těžební a úpravárenské lokality do jediného závodu v Netolicích, začleněného do národního podniku Příbramské rudné doly. V roce 1950 vznikly samostatné Tuhové doly Netolice, pod něž spadaly úpravny v Netolicích a Černé v Pošumaví, kolodějské a chvalovické doly a dva závody na Moravě. V roce 1958 byly Tuhové doly opět začleněny do národního podniku v Příbrami. V roce 1952 začala poptávka po grafitu klesat. K tomu se přičlenily problémy s těžbou v důsledku výstavby přehradní nádrže Orlík: vzdutí Lužnice mělo zasahovat od soutoku s Vltavou až do lokality kolodějsko-hosteckých dolů. Začalo se uvažovat o vybudování úpravny a závodu na náhorní planině pod obcí Hosty, byly vypracovány projekty na povrchovou i hlubinnou těžbu, neboť geologický průzkum odhalil, že ložisko grafitu je daleko rozsáhlejší, než se původně předpokládalo. V roce 1956 došlo k terénnímu vytýčení budoucí stavby, ale 1. ledna roku 1958 byl kolodějsko-hostecký závod nečekaně zrušen. Těžba grafitu v této lokalitě tím skončila. Ještě dnes je možné najít na místě pozůstatky po starých důlních pracích.



Poloha: Loc: 49°15'36.028"N, 14°23'38.204"E; 6 km SZ od Týna nad Vltavou

Demografický vývoj: r. 1869 – 453 obyvatel, r. 1880 – 457 o., r. 1890 – 512 o., r. 1900 – 495 o., r. 1910 – 532 o., r. 1921 – 531 o., r. 1930 – 446 o., r. 1950 – 319 o., r. 1961 – 310 o., r. 1970 – 268 o.

r. 1869 – 70 domů, r. 1880 – 73 d., r. 1890 – 80 d., r. 1900 – 82 d., r. 1910 – 82 d., r. 1921 – 84 d., r. 1930 – 85 d., r. 1950 – 81 d., r. 1970 – 68 d.

Poslední sčítání lidu r. 2001: 159 obyvatel, 83domů, z toho 53 trvyle obydlených

Správní vývoj: Hosty (Hostí, Host). 1850 - 31. 3. 1976 samostatná obec, 1. 4. 1976 - 23. 11. 1990 osada obce Chrášťany, od 24. 11. 1990 samostatná obec. Panství Týn nad Vltavou (pražské arcibiskupství). Fara Chrášťany.



Článek uveřejněn s laskavým svolením autorky Martiny Sudové, a vyjde v letošním roce v knize nakladatelství Veduta v Českých Budějovicích, pracovní název knihy je zatím Českobudějovicko sever.